Respekt a důvěra

Dobrý vztah se vždy vyznačuje vzájemným respektem a důvěrou. Ve špatném vždy jedno, většinou však obojí, chybí.

Respekt ani důvěra ovšem nevzniknou jen tak. A obojí skutečně vzniká, což bych chtěl zdůraznit, protože my lidé jsme tak nějak zvyklí v našich vzájemných vztazích obojí  jen tak poskytovat. Jakoby to měla být ve vztahu na jedné straně samozřejmost a na druhé straně dokonce povinnost. Naučené vzorce chování již po mnoho století, nad kterými se už nikdo ani nepozastaví, přenášíme i do vztahu s koňmi.

Ona to ale žádná samozřejmost ani povinnost není. A koně nám to jasně, řekl bych dokonce dost nekompromisně, ukazují.

Respekt je původně latinské slovo, jehož překlad znamená "brát ohled", "vážit si", "mít úctu". Z pohledu tohoto významu pak vypadají věci poněkud jinak. Kůň totiž neví, že by na nás měl brát ohled, že by si nás měl vážit nebo k nám mít úctu. A ani nemá žádnou povinnost se tím zabývat. Chce li člověk aby na něho kůň bral ohled, musí si o to říct. To je to nastavování pravidel, o kterém jsem mluvil v článku o partnerství. Tady se ukazuje, jak je to jednostranné. Jak ta pravidla musí nastolit opravdu člověk. Ani ten samozřejmě nemá povinnost se tím zabývat, pak ale nesmí naříkat, že po něm jeho kůň šlape, že se kdykoliv vytrhne z vodítka a uteče, že se nechce nechat zastavit, že nechce skočit skok, atd. atd...

Není to naší povinností, ale zcela  jistě je to v našem zájmu. Když půl tunové zvíře neví, že na mě nesmí šlápnout a udělá to, tak to může mít pro člověka až fatální následky. V zájmu vlastního bezpečí se vyplatí to koni vysvětlit, ukázat, naučit ho to.

Paradoxem zůstává, že čím lépe člověk dokáže nastavit pravidla ve vztahu s koněm, tím víc si ho kůň bude vážit a vznikne důvěra - teprve teď, všimli jste si toho? Mluvím celou dobu hlavně o respektu. Důvěra také vzniká. A také ne "jen tak". I u ní jsme zvyklí ji brát jako samozřejmost nebo dokonce povinnost. Důvěřovat, skutečně důvěřovat, budeme ale  jen tomu, koho si vážíme, jsme ochotni na něho brát ohled a kdo bere ohled na nás a váží si nás. Tedy důvěra vzniká z respektu. Není li respekt, nemůže být důvěra. Samozřejmě nesmí být respekt zaměňován se strachem.

Vztah je něco, co je potřeba budovat. Nastolená pravidla v něm představují řád. Kde je řád, není chaos a kde není chaos je klid. Není to právě to, co si každý ve svých vztazích přeje? Pak tedy jde ještě o to, jak vlastně vznikne ten respekt.

Pokud chci, aby se můj kůň řídil pravidly, která nastavuji, má to dvě podmínky:

1. Musí mě přijmout jako autoritu

2. Musí mi rozumět

Respekt tedy vznikne z dominance a srozumitelnosti. Nic víc v tom není, je to jednoduché. Blíže se tomuto tématu věnuji zde  -  Dominance a srozumitelnost

Mnoho partnerů se rozchází a pak řeknou "Už jsme si nerozuměli..." Nevyhovující partner se prostě vymění. I koně se prodávají, kupují jiní... Za to, že jste si nerozuměli, nemůže pouze váš partner, oba na tom mají svůj podíl viny. A i tady jsme zvyklí vidět příčiny v tom svém protějšku a zabýváme se tím jaký ten protějšek je. Chceme aby se změnil. To on zcela určitě udělá, ale až ve chvíli, kdy se změníte vy. Teprve pak může udělat změnu i on. Je tedy potřeba zabývat se sám sebou a ne partnerem. Možná jste zanedbali dominanci, možná srozumitelnost.

Výměna partnera nic nevyřeší. Nového si budete hledat se stejným vnitřním nastavením jako původního. S neochvějnou jistotou si vyberete totéž v "bleděmodrém".

Stejná hra, pouze v jiných kulisách a s jinými herci...

Objednejte si individuální konzultaci, trénink, terapii

Ukážeme Vám jak si můžete své vztahy zlepšit k plné a hlavně oboustranné spokojenosti.